Píšu na TT

Tajemství světa Tamras - Úvod

2. července 2012 v 21:54 | Aredhel
Asi poprvé píšu téma týdne tak brzo - už v pondělí! Opět jsem se snažila o nějaký ten svět, či co jsem to vymyslela. Ty rozdílné světy mě baví čím dál, tím víc - minule, když jsem psala na téma Čokoláda jsem psala Alenčin příběh v čokoládové říši. Tentokrát je téma Tajemství a já přicházím s Tajemstvím světa Tamras. Tak snad se bude líbit.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Into_the_mystic_by_catch___22-d494zwh_large
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nacházíme se ve světě zatím neobjeveném, v tajemném světě Tamras, světě plném luk, hor a zimních květin. Ve světě, kde není léto. Ve světě, kde jsme vlastně úplně prvními živými tvory.

Čokoládová říše

29. června 2012 v 7:00 | Aredhel
Po dlouhé, opravdu dlouhé době píšu na téma týdne. Nějak mi ta témata nesedla, ale když jsem uviděla téma Čokoláda... Jen se prosím nesmějte oslovení Alenka. Ten můj nápad mi hrozně připoměl Alenku v říši divů, a tak se mi tam nějak hodila. Pro někoho to bude krátké, pro někoho až příliš dlouhé, každopádně doufám, že se ukradený nápad s Alenčinou říší bude líbit :).
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Alenka chytila kliku dveří. Dveře i klika nebyly jen tak obyčejné - byly celé z čokolády. Mléčná čokoláda, bílá čokoláda, oříšková čokoláda, hořká čokoláda,... Tyto všechny tvořily čokoládové dveře a kliku. Po otevření alenka vzdychla úžasem. Byl to velký les, celý z čokolády! I zvířata byla čokoládová, i když se pohybovala. Alenka nemohla uvěřit svým očím. Nejdřív měla v plánu zakousnout se do všeho, co v lese stálo, pak si to ale rozmyslela. Tu a tam ulomila kousíček nějakého zajíčka nebo veverky, kousek čokoládového listí nebo kmene stromu. Vše si ale postupně schovávala do šátku z čokolády, který našla pohození na čokoládové trávě. Les byl docela malý, ale čokolády tam byl nezpočet.
Alenka ale v takové říši neměla co dělat - cítila se sama. Čokoládoví králíčci a veverky si s ní nehráli a nebyl tu nikdo, kdo by si s ní popovídal nebo zahrál hru. Rozhodla se tedy, že se vydá domů, pryč z kouzelné Čokoládové říše. Naposledy se po Čokoládové říši porozhlédla, pohladila čokoládové králíčky, ukousla si z šátku plného čokolády a chytila za čokoládovou kliku...

Tak končí Alenčin příběh a s ním zároveň příběh Čokoládové říše. Bůh ví proč, ale Čokoládová říše se po Alenčiném odchodu uzamkla a již se nikdy neodemkla. A Alenka neměla ani tušení o tom, že byla první a poslední nečokoládová bytost, která se do Čokoládové říše podívala...
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zajímalo by mě, jestli to někdo dočetl až sem, přestože mi to přijde hrozně krátké a s tím i nudné. Třeba se to někomu bude líbit :). Nic jiného mě totiž na téma týdne Čokoláda nenapadlo...

No, vzhledem k tomu, že na většině škol, nebo alespoň u nás, je dnes vysvědčení, tak vám všem, kdo chodíte ještě do škol přeji to vysvědčení podařené :). Vždycky ale pmatujte jedno: Když nejde o život, nejde o nic. Takže není důvod dělat si trable ze špatných známek ;)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Aredhel F.

Každodenní šálek čaje, aneb Pořád dokola

3. června 2012 v 18:45 | Aredhel
Často si připadám, že se mi dny opakují stále dokola - téměř 2,5 sedmin (když jsem ve škole půl dne) třetiny mého života trávím studiem. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, ale zkrátka... od začátku druhého stupně MILUJU VÝKENDY, jako ještě nikdy předtím. Takže, když to shrneme, v každé 2,5 sedmině poloviny mého života vztávám v šest hodin a pětadvacet minut (no, ještě nepřišla práce...). V dalších 2,25 sedminách vztávám v deset. No a v posledních 2,25 sedminách ŽIJU. Když nad tím tak přemýšlým, není to nic moc.

Dejme tomu, že se budeme bavit o pracovních dnech - o těch pěti sedminách zhruba třetiny mého života. Po tom, co se vyhrabu z postele, jdu do koupelny, nasnídat se, nakrmit zvířata, zpátky do koupelny a do školy. Ve škole trávím 6-7 hodin denně. To tak hrozné není. V pondělí mám volno, v úterý do půl šesté hodiny houslí, ve středu volno, ve čtvrtek taky a v pátek do půl čtvrté hodinu orchestru. V době, kdy "je volno", chodím ven nebo se učím. Většinou chodím na brusle. A pak poslední a nejpříjemnější bod dne - spánek. (Vynechávám věci jako "čištění zubů" apod. To prostě dělá každý.)

Celkově to jde říct jednouvětou: Mé každodenní dny jsou prakticky stejné, nebo alespoň podobné, jako dny ostatních, což na mém životě plném adrenalinu naštěstí nic nemění.

A teď pro ty, kteří toto téma týdne brali tím praktičtějším způsobem:
 
 

Reklama
TOPlist